Příjemný pocit z vydařeného prvního dne festivalu se zrána nesl nad Vizovicemi i následující den. Už kolem poledne, kdy jsme do areálu dorazili, bylo ve městě i v přímém místě konání MASTERS OF ROCK 2008 mnoho lidí a opět i neúnavného sluníčka, před kterým se nebylo takřka nikam schovat. K večeru se s vedrem začalo mísit i úporné dusno, které společně s vedrem sobotního a nedělního dne vyústilo v ohromnou bouřku.
PÁTEK:
Mladí punkrockeři
JAKSI TAKSI zejména svým českým přívržencům představovali nové album „Optimista“. Neopomněli ovšem ani své profláknuté hity typu „Škola“ a pomalejší „Jednou“ z desky „Zachovejte Paniku“ či starších disků.
JAKSI TAKSI mají každoročně i na festivalu MASTERS OF ROCK početnou fanouškovskou základnu, takže o menší rockující kotlík bylo opět postaráno.
DYING PASSION mě svým setem nijak neuchvátili, až na relativně povedený cover skladby „Ashes To Ashes“ kapely FAITH NO MORE. Tuto skladbu psychadeličtí „emorockmelancholicpost-doom“metalisté mají i na svém aktuálním albu „Relief“. Alt Zuzany Lípové je sice výrazný, ale nedej bože, když zpěvačka otevře pusu mezi skladbami a snaží se komunikovat s publikem. To se jí moc nedaří, tím spíš její rádoby komunikace bez poklesu hlasu a pomyslných teček za větou působí protivně.
Osvěžení v letních vedrech přinesli „cizinci“ z planety
DARK GAMBALLE využívající k polapení svých kořistí svérázného „Perpetuum Gamballe“. Vše bylo po půl druhé započato skladbou „Zlatonoš“, a pokračovalo se klipovkou „Výprask“, přes „Baletky V Hlavě“ až po zubatě zubatý cover PRAŽSKÉHO VÝBĚRU „Zubatá“. Nemožno opomenout úsměvnou situaci, kdy se dav značně roztleskal při tónech „Na Slupkách Od Banánů“, ale i tehdy, když si frontman 10 (DeSed) nasadil lidmi oblíbený klobouk s „rohama“, což okomentoval tím, že dřívější se zničil a tento provizorní si schoval pro nějakou zvláštní, výjimečnou událost, jíž MASTERS OF ROCK 2008 je.
Švédské dívčí trio
FOUREVER předvedlo jedno z nejhorších vystoupení letošního klání festivalu. Špatný zvuk, skladby bez dostatečného náboje a chytlavost, byť pramalá, opravdu žádná. Organizátoři a dramaturgové festivalu tímto výběrem možná pohladili nejedno mužské oko, ovšem uši většiny návštěvníků obou pohlaví nikoliv.
Oproti
FOUREVER jejich krajani
ENGEL svým debutem „Absolute Design“, který produkoval sám Anders Fridén, probudili i poslední spáče. Rázný zvuk, vynikající práce kytaristů (Marcus Sunesson – THE CROWN, Niclas Engelin - Gardenian, In Flames, Passenger, Michael Håkansson – EVERGREY), bicmana Mojjo (LORD BELIAL, RUNEMAGICK) a mnohobarevnost vokálu charismatického zpěváka Mangana Klavborna utváří jedinečnou severskou metalovou bouři
ENGEL. Podoba s kapelou IN FLAMES je čitelná, ovšem i přes to se
ENGEL snaží zůstat sví, což vyúsťuje ve snadné umění prodat se obrovskému publiku a roztleskat jej pouhým debutem, což hlavně vůdci kapely vykouzlovalo milý úsměv na rtech a viditelnou radost z návštěvnosti tohoto fascinujícího koncertu.
Obdobně syrovou a silnou metalovou modernu představují i rakouští
THE SORROW. Na české metalisty bez bázně a hany zaútočili svým čerstvým EP „Blessings From A Blackened Sky“ plným melodických i temných pasáží. Celkově se jednalo o energickou show, která vygradovala artistickým kouskem kytaristy a vokalisty (screams) v jedné osobě – Mätze – kdy už tak nadšené publikum rozdováděl výstupem na pilíř pódia o který se zapřel a odehrál ve vzduchu část skladby. Společně se Švédy
ENGEL THE SORROW předvedli jedno z nejlepších vystoupení pátečního podvečera.
Obrovským zklamáním pro mě byli 12ti členní
HAGGARD, na jejichž vystoupení jsem se těšila od ranního rozlepení víček. A nic na tom zklamání nezměnil ani fakt, že Česká republika byla první zemí na světě, které němečtí gothic/death metaloví a medieval klasičtí
HAGGARD představili skladby ze své zbrusu nové desky „Tales of Ithiria“. Problémy s nazvučením množství nástrojů, které kapela využívá se daly čekat, ale že ono nazvučení bude ve výsledku tak hrozivé a nádherného ženského sopránu či temného mužského hlasu se dočkáme jen pramálo, jsem už nečekala. Koncert
HAGGARD pojednával především o kytarových partech, dechových a smyčcových nástrojích a ohromných bicích. Bohužel, ona krása zpěvaččina vokálu byla vysoce relativní, jelikož se zřejmě zapomněla před koncertem rozezpívat a její jindy čistý hlas zněl značně roztřepaně. Kromě pár novinkových skladeb zazněly i starší kousky jako například „The Observer“, „Herr Mannelig“, „The Day As Heaven Wept“ nebo „All‘inizio é La Morte“. Bohužel mi v setu výrazně chyběla známá skladba „Eppur Si Muove“, jejíž moc je neskutečná.
Válečníci
SABATON pod pódium tradičně přilákali velké množství fanoušků, jelikož oblíbenost těchto seveřanů v našich krajích roste čím dál víc. Po loňském úspěchu na festivalu MASTERS OF ROCK 2007 na ně, a samozřejmě jejich nový materiál, byli lidé letos mimořádně nažhaveni. Vizovicemi zazněly klasické vypalovačky „Cliffs Of Gallipoli“, „Ghost Division“ a „The Ark Of War“ ze stejnojmenného novinkového alba, ale i starší „Primo Victoria“ nebo „Rise Of Evil“. Tleskající ruce do vzduchu povznesly Joakimovy vsuvky „ještě jedno pivo“, přičemž se i během koncertu nestačil divit nad počtem zdvižených rukou. Kapela i diváci ovšem doslova ožili za zvuku mistrovské skladby „Attero Dominatus“ pojednávající o válce v Berlíně roku 1945. A vlajky
nejen polských fanoušků rozevlála píseň „40:1“, kterou
SABATON složili na počest padlých polských vojáků ze zářijové bitvy 1939 u tzv.polských Thermopyl. Frontmanova česká maminka, která se schovávala v davu, má právo být na svého syna náležitě hrdá.
SABATON jsou totiž výjimečnou metalovou kapelou oživující historické události a historickou událostí jsou vždy i jejich koncerty plné energie, pravé metalové vášně a přátelství.
Kytaristu Jeffa Waterse a thrashmetalovou legendu
ANNIHILATOR jsem bohužel zmeškala, stejně jako kontroverzní
„ramštajny“ OOMPH!, na které jsem se docela těšila. Ale nedá se nic dělat, své dráhy tyto kapely zatím nekončí, tudíž je jistě ještě někde zastihnu a jejich set si budu moci naplno vychutnat.
Pro mě, z hudebního hlediska, doposavad neznámou polívčičkou, ale výrazným překvapením byli vlkodlaci
MOONSPELL. Jako první mě uchvátily jejich světelné efekty, které svou namátkovou rudostí perfektně dotvořily iluzi temného procesu zaříkávání nebes. Jako druhá a zároveň poslední věc, která mě uchvátila, byl frontmanův mystický vokál a jeho celkové epické vzývání. Naprosté otevření bran podsvětí představovala skladba „Full Moon Madness“ („Irreligious“ - 1996) při níž nejen uhrančivý vokalista Fernando Ribeiro propadal nespoutanému šílenství. Další skladby tohoto posledního spolku pátečního dne festivalu byly: „Scorpion Flower“ (Na aktuálním albu původně s Anneke van Giersbergen, ale na MASTERS OF ROCK 2008 bez ní, resp.refrény s jejím vokálem byly pouštěny ze samplů), „Love Crimes“, „Wolfshade“, „Tragic Heights“, „Blood Tells!“,… Nejednoho příznivce postávajícího kolem mě výrazně potěšily skladby „Alma Mater“ a „Opium“, na něž si většina z nich protřepala své hlavy. Z novějších věcí
MOONSPELL odehráli například i skladbu „Nocturna“. Jako tajemná pohádka na dobrou noc vykouzlil koncert těchto jižanských ďáblů opravdu nádherně pekelné sny…
První část reportu a odkazy na fotky naleznete na této adrese:
http://www.edgedesign.cz/web_payo/index.php?pge=3&id=208
Třetí část:
http://www.edgedesign.cz/web_payo/index.php?pge=3&id=213&search=