PAYO

TORTHARRY
 "Round Table Of Suicide"

skladeb: 13
čas: 47:06
vydáno: 01.11.2008
CD

Bubák, který na vás jukne při pohledu na digipak nových TORTHARRY mluví za vše. Žádné experimentování ve stylu ,,White“ CD se konat nebude. Hronovští se definitivně vzdali jakéhokoliv zkoušení nových cest a vrátili se ke svým začátkům, což je vynikající zpráva! Ještě se zastavím u obalu, protože bude určitě tématem spousty polemik. Osobně se mi líbí. Zavádí až někam do konce osmdesátých let, kdy vznikala ta nejlepší (nejen death) metalová alba. Prostě má svoje kouzlo a je zase krapet jinde, než ostatní. Celé to působí roztomile a srdce metalisty se musí rozbušit radostí. Pěkné. A teď se můžeme podívat do bříška toho bubáka. Šestá deska se nahrávala v Bzenci, ve vyhlášeném studiu Shaark. Zvuk nahrávky tomu odpovídá, je dostatečně drsný a jednotlivé nástroje jsou přesto čitelné. Kapela si produkci dělala sama, stejně jako v případě posledního záseku ,,Reborn“ a je to znát. Navíc „Round Table Of Suicide“ tématicky navazuje na předešlý počin. Zatím co Miloš ,,Dodo“ Doležal byl u TORTHARRY v době, kdy se pokoušela o jakési klony stylu, ke kořenům už se vrátila sama. Podstatnou informací je určitě dvouletá smlouva skupiny s rakouským vydavatelstvím Noisehead Records. Zda to pomůže i v návaznosti na trhy ve světě je otázka, vrátka jsou však dostatečně otevřená. O čem tedy vypovídá šestá kolekce? Tématem jsou sebevraždy. Tedy přesněji dvanáct sebevražd, jako dvanáct songů. Příčiny, důsledky, způsoby provedení… každá zvlášť a všechny dohromady. V bookletu je naštěstí vzpomenuto i na ty, kteří angličtinou nevládnou a texty jsou přeložené. Po minutě a půl dlouhém intru začínáme desátý případ. Jen na objasnění, ty nejdou chronologicky po sobě, nýbrž na přeskáčku. Každá ze skladeb má svůj vlastní příběh, ale pěkně do sebe zapadají, skoro jako jeden celek. Takový kompletní vyšetřovací spis k soudu, viděl bych to. Ale hlavně jsme tady kvůli muzice TORTHARRY. Jejich mix thrash a death metalu je nezaměnitelný a dá se dobře poznat. Plusem alba je parádní sound, na české poměry až neslýchaný. A vraždy? Jedna lepší než druhá… tedy obrazně řečeno samozřejmě. Třeba pod číslem 3 objevíte sedmý případ, hudebně jedna z nejzajímavějších věcí. Svižná, tvrdá a sóly protkaná skladba, na jejíž death/thrash uslyší většina fandů. Vůbec výhodou TORTHARRY je, že dokáží kombinovat oba styly a zabraňují tím případné monotónnosti. Ono 47 minut není jednoduché udržet posluchačovu pozornost a pro úspěch je třeba použít všech prostředků. Ke cti kapele slouží fakt, že ovládání nástrojů má již dávno v malíčku. A skladatelská invence jí rovněž není cizí. Není divu, že si v Rakousku vybrali právě hronovskou smečku. I historie totiž mluví jasnou řečí. Vlastně si tuhle neveselou desku čím dál tím víc pouštím k tělu. Při každém poslechu najdu nové kousky, které mne utvrzují v názoru, že se jedná o výbornou práci. Mohl bych tady rozebírat song po songu, vybírat ukázky z textů a následně pitvat každou myšlenku kapely. Rozmontovat celý motor a vytahovat z něj součástky. Ale neudělám to. Kdo TORTHARRY zná, ten ví dobře, co ho čeká. Profesionálně odvedená práce a minimum chyb. Jen škarohlíd by se snažil hledat mouchy. Přiznám se, že jsem to zkoušel jen chvilku, marné to však bylo. Snad jediný, malý problém mám. Už by konečně měla skupina prorazit i jinde, než jen v tuzemských vodách. O respektu na české scéně není pochyb. Při množství podobných part, pohybujících se v metalu daleko méně let, je s podivem, že už také oni nemají za hranicemi svůj pomníček… snad tedy nyní. Zmiňovaní Noisehead nejsou label, kde se to hemží velkými jmény. Možná v tom může být jejich výhoda. A i kdyby to nevyšlo teď, odvedla skupina poctivou práci. Doma bude mít úspěch zaručeně, v tom problém nevidím.

Abc   8.5 / 10 | Filip | 07.1.09 / 00:10:05